JAK SE ŽIJE KLIENTŮM CHRÁNĚNÉHO BYDLENÍ
Chráněné bydlení "Šance pro všechny" Červenec 2008
Nejprve něco za asistentky a vedení CHB:
Jak se stává a k životu to patří, něco se povede - něco se nepovede.
Co se tedy povedlo? U srdíček nás zahřeje, pokud z úst klientů slyšíme o spokojenosti s poskytovanou službou a větu: "Jsem rád, že jsem tu doma." Pak věříme, že naše práce má smysl a přináší nám radost i starost. Obojí k tomu patří.
Proč jsou tady v Chráněném bydlení doma? Ano, je to samé proč a protože. No protože domov jinde nemají. Někteří rodinu ani nepoznali, s jinými zase rodina vztahy neudržuje a v neposlední řadě jsou tu klienti, kteří stojí o samostatnost a soběstačnost. Chtějí se naučit žít tzv. "NORMÁLNĚ"! Bez ústavů, omezování a zákazů. Zvykat si na takový život dalo zabrat za rok a půl trvání projektu nejen klientům, ale i asistentkám.
I když je klientovi vstřícný asistent k dispozici, navázání vztahu není snadné, neboť mnoho našich klientů pochází z rodin, kde se k nim rodiče nechovali adekvátně, a proto nemají zážitek neohrožující vazby vůči vstřícně se chovajícímu dospělému. I když vztah navázán je, může trvat celé měsíce, než si klient pracovníka dostatečně prověří a získá k němu důvěru. Klient se může ale zachovat tak, že to pracovník vnímá jako nezájem, ba i nevděk. Kdyby pracovník odvozoval pocit smysluplnosti své práce jen z chování svých klientů, velmi těžko by si ho udržel. Protože je pracovník chováním klientů často frustrován, potřebuje on sám vydatné zdroje opory, které by měl mít nejen ve svém soukromí, ale i v práci.
Myslím a věřím, že ostatní z našeho pracovního týmu, včetně vedení, mi dají za pravdu. OPORU MÁME! V soukromí má každá z nás oporu v rodině a v práci ve vstřícném a velmi dobře spolupracujícím vedení. Náš dík patří ředitelce DD "V PODZÁMČÍ" Mgr. Janě Šimečkové (autorce projektu "Šance pro všechny") a v neposlední řadě vedoucí soc. úseku Mgr. Tereze Horákové, což je přímá nadřízená našeho týmu asistentek v CHB.
Chtěla bych vám vyprávět příběhy všech našich klientů a věřte, že z některých by i očko leckterého z vás zaslzelo, ale tolik prostoru tu nemáme.
Tak alespoň jeden za všechny.
SLEČNA KVĚTA 35 let,
k nám do chráněného bydlení se přistěhovala z Domova důchodců v Tmavém Dole. Máme tady další proč. Proč byla ve svém věku v domově důchodců? No protože se svým postižením a vztahy v rodině ji nic jiného nezbylo. Bývalo trendem uplynulé doby s každým tak trochu "jiným" šup dp ústavu. Květa je pouze lehce postižená a běžný život jí byl tímto rozhodnutím upřen. To je možná tvrdé slovo, ale tak to vnímám já. Dobře, měla ho tedy velmi omezen. Samozřejmě, že v domovech důchodců je poskytována kvalitní a odborná péče, ale klientům ve věku seniorů.
Květa je ve věku, kdy práci o domácnost a ostatní činnosti k běžnému životu patřící zvládá sama s určitou mírou podpory asistentek. Velkým úspěchem je pro ni i to, že po dlouhých letech nezájmu rodiny o ni, začala opět navštěvovat rodiče a svého syna, kterého vzhledem k onemocnění Květy vychovávala maminka. Na návštěvy se těší a vždy se k nám zase ráda vrací. Snaží se naučit v CHB vařit podle jednoduchých receptů a věřte, že její šikovnost a chuť k jídlu překvapila i asistentky. Vždyť pokud upeče pekáč šunkafleků a za hodinku najdete prázdný pekáček, je Květuška spokojená a usměvavá a to stojí za to.
Ráda plete, na Vánoce poveze domů tatínkovi i mamince šálu. Ta její radost a napětí v dušičce, co tomu řeknou, až poví: "To jsem pro vás upletla sama!" Snad si řeknete "Velké dítě", no a proč ne? Opravdu stojí za to: Zamyslet se, jak se žije klientům Chráněného bydlení.
Dalo by se vyprávět podrobněji, ale opravdu by nestačilo ani deset stránek. Každý příběh je jiný, každý klient je jiný. Důležitý je náš individuální přístup k nim. Tito lidé se v ničem neliší od nás, stejně jako my milují své rodiny, stejně jako my touží po normálním a klidném životě. Na rozdíl od nás mají minimální možnosti se svým životem něco udělat.
Přesto nám tito lidé mohou dát mnohem víc, než my jim. Mohou nám nastavit zrcadlo našich duší. Snad neuslyším odezvy na tento článek jako ve smyslu, proč nám to tu vypráví, co nás to má zajímat? Doufám, že se najde většina z vás, kteří si váží života a štěstí, že jsou zdraví a mají milující rodinu. Pak si teprve dokážeme uvědomit, co vlastně ostatním schází.
V současné době se připravuje změna zřizovatele Domova důchodců v Podzámčí včetně Chráněného bydlení. Již by to neměl být Královéhradecký kraj, ale naše město Chlumec nad Cidlinou.
Věřme tedy, že bude i nadále vše, jak má být, a společně si popřejeme HODNĚ ŠTĚSTÍ.
Za pracovní kolektiv CHB: Mgr. Jana Šimečková - ředitelka DD
Monika Steklá - asistentka CHB
